Zrcadlo vašeho okolí: Proč se stáváte průměrem 5 lidí, se kterými trávíte nejvíc času?

Zkuste si na chvíli představit svůj život jako prázdné plátno. Možná si myslíte, že štětec držíte pevně v rukou jen vy sami. Pravdou ale je, že se o něj nevědomky dělíte. Slavný citát Jima Rohna říká, že jsme průměrem pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času. A psychologie mu dává za pravdu. Vaše okolí totiž nenápadně, ale neúprosně formuje to, kým jste.

Všichni v sobě máme hluboce zakořeněný strach z vyčlenění. Je pro nás přirozeně mnohem snazší a pohodlnější někam patřit a splynout s davem, než stát osamoceně. Tato obyčejná lidská touha zapadnout a pojistit si, že nezůstaneme sami, v nás funguje jako neviditelný magnet. Způsobuje, že naprosto podvědomě zrcadlíme chování, názory, a dokonce i slovník lidí v našem bezprostředním okolí – raději se totiž přizpůsobíme, než abychom riskovali samotu.

C. G. Jung často varoval před fenoménem, který nazýval psychickou nákazou. Podle Junga naše psychika není hermeticky uzavřená. Naopak – nevědomí lidí kolem nás se neustále prolíná s tím naším. Emoce, životní postoje i mentální vzorce našich nejbližších do nás nepozorovaně prosakují. Pokud trávíte čas s lidmi, kteří rezignovali na svůj vlastní život a jen se jím tak nějak bezcílně protloukají, aniž by tušili, odkud a kam vlastně směřují, doslova se touto apatií „nakazíte“ a váš život začne velmi brzy vypadat úplně stejně.

Neviditelná nákaza návyků a myšlení

Tento vliv nefunguje jako dramatický zvrat ve filmu. Děje se to pomalu a nepozorovaně, po drobných kapkách.

Pravidlo smečky: Když např. začnete trávit čas se sportovci, váš svět se smrskne na tréninky, výkony a správnou životosprávu. Začnete myslet jako oni, mluvit jako oni a brzy se i vy stanete sportovcem.

Past povrchnosti: Funguje to ale i opačně. Pokud se obklopíte lidmi, kteří reprezentují povrchnost dnešní doby – jejichž největším životním dilematem je, jaký styl nehtů si zrovna nechat udělat, jaké značkové kousky oblečení si koupit a zda na fotce dostatečně vynikne logo jejich drahých bot – dříve či později se váš obzor smrskne na úplně stejnou úroveň. Zjistíte, že vaše skutečné vnitřní sny vybledly a vy se utápíte ve stejné konzumní prázdnotě.

Ačkoliv vám nyní může život v povrchní bublině připadat pohodlný a v pořádku, jednou přijde den, kdy se vás dotkne skutečná hloubka. Najednou ucítíte, jak prázdný váš život vlastně je a že mu něco bytostně chybí. A to něco je právě ona hloubka. Často k tomuto bolestivému prozření dochází až v momentech životních zlomů – když vyletí děti z hnízda, udeří krize středního věku nebo vás zasáhne nečekaná tragédie. Jisté je ale jedno: tato hloubka a existenciální otázky s ní spojené jednou zaručeně přijdou.

Často to ostatně můžeme velmi zřetelně pozorovat u lidí ve středním a pokročilejším věku. Ti najednou začínají bilancovat, nostalgicky vzpomínají na své mládí či dětství a mnohdy je přepadají nečekané úzkostné stavy, emocionální projevy a výlevy, které zničehonic probublají na povrch. Je to právě ten potlačený hlas vnitřní hloubky a neprožitých otázek, který se už nenechá dál umlčovat.

Pokud ale čtete tento článek, s největší pravděpodobností vy sami povrchní nejste. Otázka tedy zůstává: proč se povrchností stále obklopujete? Není to náhodou tím, že v hloubce je člověk často sám a tuto samotu snese jen málokdo?

Vaše okolí formuje váš normál. Pokud vaši přátelé považují za normální sedět po večerech v barech, probírat cizí životy a věčně si stěžovat na nespravedlnost světa, bude vám to po čase připadat jako jediný možný způsob života. Pokud se naopak obklopíte např. lidmi, kteří na sobě pracují, čtou, vzdělávají se a hledají řešení, váš mozek přenastaví laťku toho, co je pro vás standardem. To, co pro nás bude standard, si totiž nevědomky volíme my sami tím, koho si do svého života pouštíme. Zásadní otázka tedy zní: jaký standard si zvolíš ty?

Udělejte si audit svého nejbližšího kruhu

Zastavte se na chvíli. Vystupte ze své každodenní rutiny a podívejte se na své nejbližší okolí s čistým odstupem. Při tomto zamyšlení se zaměřte na dvě klíčové věci: na to, co tito lidé spontánně říkají a následně na to, co reálně dělají.

Nejprve poslouchejte. Když se s vámi lidé baví, něco vám vypráví nebo si jen tak neformálně klábosíte, nevědomky se vám otevírají. Každý jejich názor, stížnost nebo postoj je přímým odrazem jejich vnitřního světa. Z jejich běžných hovorů naprosto přesně vyčtete, jaké je jejich mentální nastavení. Dokonce i ve chvíli, kdy vás kritizují, hodnotí nebo vám říkají, jací jste či nejste, zůstaňte naprosto v klidu a jen dál poslouchejte. V takových momentech totiž vůbec nemluví o vás. Pouze na vás nevědomky promítají své vlastní limity, strachy a nejistoty – ve skutečnosti tak vyprávějí příběh výhradně sami o sobě.

Zároveň ale musíte jejich slova porovnat s činy. Slova o plánech do budoucna jsou totiž levná. Kdekdo umí po večerech u vína vyprávět o velkých vizích, snech o seberozvoji nebo touze po změně. Skutečná podstata člověka se ale odhaluje až v jeho každodenních skutcích a v tom, čemu skutečně věnuje svůj čas a energii. S tímto vědomím si položte následující otázky:

• Jaké mají tito lidé skutečné hodnoty?
• Jaké otázky a problémy ve svém životě reálně a nejčastěji řeší?
• Kam jejich život vlastně směřuje a dělají dnes něco pro to, aby se tam dostali?

Pokud odpovědi na tyto otázky s vámi vnitřně rezonují a cítíte, že vás to k jejich světu přirozeně táhne, jste na správném místě. Rostete společně.

Pokud ale začnete byť jen maličko pochybovat, možná byste měli zpozornět. Vaše intuice vám totiž pravděpodobně napovídá, že vaše vnitřní nastavení se změnilo. Možná zjistíte, že sice máte tyto lidi rádi, ale jejich směřování už není vaše. Že vás jejich každodenní starosti stahují dolů a brzdí váš vlastní potenciál. V takové chvíli je nezbytné přijmout fakt, že jste ze svého současného prostředí možná zkrátka vyrostli.

Odvaha posunout se dál

Zhodnotit své okolí a uvědomit si, že vás brzdí, je nesmírně bolestivý proces. Ozve se naše ego, pocit viny i strach z osamělosti. Znamená to snad, že musíte ze dne na den přestat mluvit s kamarádem z dětství, protože zrovna nečte stejné knížky?

Ne nutně. Nemusíte lidi hned demonstrativně odstřihávat. Často stačí jen přehodnotit čas a váhu, kterou jim ve svém životě dáváte. Jde o to uvědomit si, kým se chcete stát, a začít do svého života vědomě pouštět i lidi, kteří už tam, kam vy směřujete, dávno jsou.

„Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy tomu budete říkat osud,“ C. G.Jung

Pokud si vědomě nevyberete, kým se obklopíte, podlehnete psychické nákaze a váš osud určí průměrnost a povrchnost vašeho okolí. Růst bolí a často s sebou nese nutnost přerůst prostředí, ve kterém jsme byli doteď zakořenění. Pokud ale květinu nepřesadíte do většího květináče, její kořeny se zadusí. Buďte k sobě upřímní, převezměte zpět svůj štětec a začněte si pečlivěji vybírat, koho necháte malovat na své plátno.